BOUDA

Přimda



Kalendář

<< září 2020 >>
Po Út St Čt So Ne
  1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30        

Novinky

Plžík s Borůvkou se opět vydaly na cestu, počtěte si jejich příspěvky ...

Po roce zas, přišel ten čas,
kdy do kasy boudy
přispěj s úsměvem zas ...
 
číslo účtu: 651 777 6001/5500
členové T.O. Pravé poledne: 500,-
ostatní kamarádi a kamarádky: 300,-

Odkazy

Bobešovo výlety do hor [›]
Kolibříci [›]
Foto Domažlice [›]
Fotoalbum Picasa [›]
PS Ptáčata Domažlice [›]
Octoginta Octo [›]
Krumlovský vodácký maraton [›]
PingFest [›]


Lodníkův lament - (Trajda) - HOP TROP

Lodníkův lament

Interpret/autor: Hop trop 

    Emi      G                 D            G      D      G 
1. Já snad hned, když jsem se narodil, na bludnej kámen šláp', 
                   D           Emi    D       Emi 
   a do školy moc nechodil, i tak je ze mě chlap, 
          G            D             G    D   G 
   velký dusno, který nad hlavou mi doma viselo, 
                   D            Emi     D    Emi D G D G C G 
   drsnýmu chlapu nesvědčí, já ťuk' si na čelo. 
      G                   D 
R: Máma mě doma držela a táta na mě dřel, 
                                       G 
   já moh' jsem jít hned študovat, kdybych jen trochu chtěl, 
                               D 
   voženit se, vzít si ňákou trajdu copatou 
                           G                   Emi 
   a za její lásku platit celou vejplatou, hó hou. 
2. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást, 
   že na lodích je veselo a fasujou tam chlast, 
   a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp, 
   kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb. 
R: 
3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach 
   a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach, 
   všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas' 
   a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás. 
R: 
4. Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví, 
   moc nikomu se nechtělo do vody ledový, 
   k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl, 
   všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl. 
R: 
5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv 
   a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv', 
   na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít, 
   teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít. 
R: