Poslyšte příhodu přátel přijíždějících podniknout podivnou plavbu používajíce plasťáky....

Tak nějak by mohl začínat příběh na „P" o naší vodácké výpravě na řeku Vltavu, ale o tom později...Je půl deváté  ráno a první nedočkavci se již scházejí u stánku před Domažlickým vlakovým nádražím. Snídáme jak jinak pivo, notně kyselé s pachutí vysypaných popelníků a já si již tradičně dávám dietní slaninu, pár čerstvých houstiček a hořčici. Za hodinu kupujeme společnou jízdenku a a sedáme do poloprázdného rychlíku. Cesta rychle utíká  také díky moskevské vodce, která to má rychle za sebou...Děvčata popíjejí Pepajna a tvoří přitom příběh na P, který snad brzy dodá Plha.

V Plzni se k nám přidává kamarád Líba a já můžu letos prohlásit, že Plzeň si pamatuju. Máme chvilku čas a tak kromě piva na nástupišti, kde kluci tajně kouří (bo se to už nesmí), běžíme do Tesca,  kde kupujeme v oddělení zahradních doplňků krásné kokosové čepice (i když původně byly určené úplně k něčemu jinému) vodní pistolky a mnohem účinnější zahradní rozprašovače. Cestou do Budějovic se seznamujeme s cestujícími (i díky našim rozprašovačům) a jedné studentce, která cestuje na zkoušku z fyziky pomáháme zapomenout na vzorečky a nudné učivo....Verča nakonec zkoušku udělala, což se dovídáme druhý den...V Budějovicích hlásí, že musíme jít 400 metrů od nádraží, kde nasedneme do připravených autobusů, čímž naše přibližné informace o výluce dostávají reálnou podobu.  To, že vodáctví je nebezpečný sport všichni víme, ale to, že přijdeme na čas o jednoho kamaráda jsme netušili. Fuňu  se setkal s tzv. nádražním syndromem, který zapříčinil to, že k autobusu vůbec nedorazil a po nechtěné prohlídce Budějovic se k nám připojil až večer.

V autobusu je děsné horko a moc, moc lidí....Poznáváme další cestující, mezi nimi i Terezku, se kterou si dáváme piváka v Rybníku, odkud pokračujeme dalším autobusem do Vyšáku.  Rychle postavit stany, přebrat lodě a rychle na pivo. Frdy se nemůže dočkat a tak testuje dodané plasťáky  pod hrází a ohromuje neznalé trampy svojí ukrutánskou silou, když pádluje směrem k přehradě ve vratném proudu. Koudelka a já se chvilku koupeme, vody je letos opravdu dost (50 cm na minimum) a prostě to teče. Pár lidí jde na hráz ale po chvilce je někdo vyhazuje.

Večer se k nám přidávají další a další kamarádi, kteří nemohli z různých důvodů (abstinence, těhotenství, strach z vlaků) cestovat vlakem a tak se celkem dobře bavíme. Část osazenstva jde na prohlídku okolí a my s Líbou se blíže seznamujeme s výčepní Jaruškou, která je stále samý úsměv a pak odcházíme do centra na čumendu. Nacházíme otevřený již jen sport bar, ve kterém se zrovna koná dívčí párty na oslavu 18. narozenin, za barem je také slečna a v kuchyni vaří taky jedna. Dáváme si piváka a radši mizíme...

Čůráme u vodopádu, kecáme s partou lidí, kteří jdou s námi až do kempu a pak zase za Jaruškou. Díky známosti nemusíme stát, v tuto pokročilou noční hodinu již dlouhou frontu a já si jdu pak brzo lehnout. V noci se jde pak pár lidí vykoupat i když pár z nich nuceně a Koudelka střílí první rachejtle. Ráno po probuzení koukám, že Líba spí jen v kraťasech a dost se klepe. Radím mu, ať si vezme spacák, který má pod hlavou a hned je mu líp. Přišel až k ránu....

Dnes nás čeká jen cesta do Rožmberku, tak nespěcháme. Na vodě je celkem dost lodí, asi také kvůli hezkému počasí a tak není nouze o vodní boje. Často soulodíme a